Na divadle

Ladislav Straka

1:EUteklo jAenom pár lEet, co svlAékli jsme klH7ukovský šEat,
dříve, než spAočítá pEět, Auž jsme se H7učili hrEát
naA malé scéně či vH7ýš, jEaké kdo štěstí mH7ěl,
žEivot nás do rolí AobsadH7il vAětšinou, jak sám chtEěl.
2:Že malých rolí není, věřil snad každý z nás,
mít hlavu na učení chce to, a také prý čas,
tak jsme se učili text často až do rána,
před sebe hleděli s nadějí očima Cyrana.
3:Na hlavu rozpálenou někdy jsme dávali led,
jezdili na červenou a všechno chtěli mít hned,
někteří zatoužili sami svůj scénář psát,
s těma se rejža nemazlil, na menší scénu šli hrát.
4:Ten, kdo měl nesmělý hlas, dostával jen sem-tam štěk,
prázdno pak zůstalo v nás a v šatně rozlitej vztek,
na zdi už se mnohokrát vyměnil kalendář
a kompars dál chodí na portál hrdinům nastavit tvář.
5:Až z tváří pod líčidly dočista zmizela krev,
v duši, co v těle bydlí, pomalu odezněl zpěv,
zůstal jen němý klaun, který by s chutí řval:
"Zastavte svět, chci vystoupit!" - ten ale točí se dál ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:16.224+00:00
Výsledky hledání: